Deny In The World

Do školy jsem se byla zapsat už den po mém příletu, 5.8. a škola mi začala v pondělí 12.8. 2019.

Chodím do školy, která se jmenuje Reno High School a navštěvuje ji cca 1800 studentů. Je to rozdíl, protože moje škola v ČR má 400 studentů.😅

Zapsání do školy probíhalo tak, že jsme tam přišli, dostala jsem svého koncelora, který je moc fajn a jmenuje se Mr. Lemons a spolu s ním jsme mi vybrali předměty. On mi řekl, že mám 4 danné mým rotary programem a 3 si mohu vybrat sama. Mám danné, že musím mít 1. matematiku, 2. angličtinu, 3. US historii a 4. jednu vědu.

Ještě by asi bylo dobré říct, jak jsou tady rozdělené ročníky. 1. freshman, 2. sophomores, 3. juniors, 4. seniors. Mně je 16, v ČR bych byla ve druháku a tady jsem junior. Maite je 14 a je freshman.

1. Dostala jsem na výběr z několika matematik, ale nevěděla jsem kterou si zvolit, protože jsem ty názvy pomalu ani neznala, takže mi vybrali matematiku trigionometrii (omlouvám se nějakému matematikáři, pokud to bude číst. Neumím to vyslovit, natož abych věděla jak se to píše😂). 2. Přidělili mi nějakou angličtinu 5, tak já že dobře, nevěděla jsem jaký je mezi jednotlivými angličtinami rozdíl. 3. US historii mi taky přidělili nějakou třídu kde budou stejně staří studenti jako jsem já. 4. věda, vybrala jsem si anatomii protože by mě zajímala a u nás takový předmět nemáme. A 3 předměty jsem si mohla vybrat. Vybrala jsem si psychologii, sbor a chtěla jsem jógu, ale ta už byla plná, tak jsem si ji napsala na druhý semestr. Místo jógy mám power walking. Ano i takový předmět je, je to vlastně rychlo chůze venku. Chodíme za každého počasí, ať prší, sněží, nebo je horko jako teď. Chodíme rychle a kdo nechodí rychle, běhá.

Takže vybrali jsme předměty, dostala jsem rozvrh, plán školy, skříňku a šli jsme hledat podle plánu moje třídy.

Chodí to tady tak, že škola mi začíná od 7:40, každý učitel má svou jednu třídu a studenti za ním dochází. Vyučovací hodina trvá 50 minut. Na každou hodinu mám jiné spolužáky a přestávky na přechod tříd trvají 5 minut, všechny. Máme pauzu na oběd která trvá 30 minut. Každý den mám školu do 14:30, krom středy. Ve středu je rozvrh trochu posunut a končíme dříve, protože učitelé mají odpoledne poradu. Ve středu trvají vyučovací hodiny 43 minut a končíme ve 13:45.

Od čtvrtka jsem byla home sick, ale v sobotu odpoledne už mi bylo lépe, tak se mě John zeptal, jestli bych nechtěla jít na fotbal. Fotbal mě vůbec nebere, ale protože jsem na něm nikdy nebyla a hlavně proto, že když jste na výměně, říkejte na všechno kam vás pozvou ano, řekla jsem tedy ano a jeli jsme od 19 hodin večer do vedlejšího města na fotbalový zápas.

Ještě pro vysvětlení, Američani mají dva typy fotbalu. 1. soccer – to je náš klasický fotbal a za 2. football – to je jejich americký fotbal. Dělají mi v tom trochu zmatek, ale zvykám si. My jsme byli na soccer zápase.

Poprvé na fotbale a hned netradičně. Proč? Donesli jsme si totiž vlastní židličky, deky a seděli jsme naproti sedadlům z druhé strany hřiště. Jon říkal, že sedačky jsou zbytečně drahé, tak že chodí sem. Podle mého to bylo lepší než na sedačkách. Byli jsme na vyvýšeném place trávy a krásně jsme viděli na hřiště. Nebyli jsme jsme tam sami, byly tam celkem dost rodiny s malými dětmi, zamilované páry na dekách a nebo lidi s pejsky. Měli jsme pohodlí a deky se taky hodily, protože navečer byla zima. Jako pořádní fanoušci jsme měli týmové šály a Maite měla i týmovou mikinu. Večeři jsme si koupili tam, já jsem měla hranolky a kolu. Když zápas začínal, jako první přišla na hřiště paní, která začala zpívat nějakou jejich tradiční písničku. Všichni stáli s rukou na srdci a byli hrdí za svou vlast. Já jsem nevěděla co mám dělat, tak jsme tam jen tak stála, dala jsem si ruku na srdce a poslouchala zpěv. Když paní dozpívala, všichni začali tleskat, poté přišli fotbalisti a začali rozhazovat jejich trička do davů lidí a teprve potom začal zápas. Byla tam obrovská atmosféra.

I když bych na takovýhle zápas sama od sebe nešla, tak to bylo fajn a užila jsem si to.😄

V neděli odpoledne jsem přiletěla do Rena, v pondělí jsme mě šli zapsat do školy a hned v úterý jsme vyrazili na dámskou jízdu do Kalifornie.

Jeli jsme jen já, Maite a Crystal, protože jelikož zbýval jen týden do začátku školy, Jon musel být v práci. Původní plán byl, že pojedeme od úterý do pátka, ale nakonec jsme tam byly jen do čtvrtka.

DEN 1.

Vyrazili jsme asi v úterý v 8:00 z Rena a cesta do Kali nám trvala i spřestávkami 6 hodin. Mockrát jsme nestavěli, jen párkrát na benzínách a jednou na oběd.

Na oběd jsme zastavili v Kalifornské restauraci a já jsem si měla vybrat svoje první jídlo v Americké restauraci. Po dlouhém rozhodování jsem si nakonec nic typicky Amerického nedala. Po té dlouhé cestě jsem moc hlad neměla a tak jsem se rozhodla, že si dám jen salát. Crystal se mě stále ptala jestli mi to bude stačit a jestli nechci ještě něco dalšího než jen salát. Tak abych tedy neměla jen salát, dala jsem si ještě čokoládový shake stejně jako Maite. Čekala jsem že mi donesou klasicky malou porci salátu jako u nás v ČR a oni mi donesli tohle:

Salátu bylo tolik, že to z toho talíře až přetékalo.

Po obědě jsme opět nasedli do auta a vyrazily dál. Asi po hodině cesty jsme zastavily. Byly jsme před domem Crystaliných rodičů, kteří už na nás čekali. Byli moc milí, hned po příjezdu a rozdělení pokojů jsme si v obýváku asi hodinu v kuse povídali. Hodně se mě vyptávali na Českou Republiku a tak jsem musela konečně začít pořádně používat angličtinu. Plynule jsem mluvila a i když jsem věděla že mluvím s chybami, bylo to mnohem lepší než kdybych mlčela. Když to bylo hodně špatně, tak mě opravili, ale hlavní bylo, že jsme se domluvili.

Po našem povídání jsme se já, Maite, Crystal a host děda vyrazili na menší výlet. Jeli jsme autem cca 15 minut do Monterey Bay k Pacifickému oceánu. Poprvé jsem stála v oceánu. Vlezla jsem tam ale jen po chodidla, protože ta voda byla taaak studená, že v tak ledové vodě jsem asi ještě nestála. Vlezla jsem tam po chodidla a než jsem stihla napočítat do pěti, musela jsem vylézt z vody, protože nohy mi tak mrzly, že jsem je skoro necítila. I když to bylo opravdu hodně studené a normální člověk by tam nevlezl, byl to skvělý zážitek.

Když už nám byl opravdu zima, jeli jsme zpět k babi a dědovi domu. Babi už měla uvařenou večeří, takže jsme se rovnou najedli. Po večeři jsme se šli všichni dívat na film. I když jsme vybraly s Maite pohádku, dospělí se dívali s námi. Pustili mi k tomu anglické titulky a bylo to moc fajn. Líbí se mi, že v USA tráví rodiny skoro každý večer díváním se společně na film. Po filmu jsme šli všichni spát.

DEN 2.

Po tom co jsme se vzbudili, jsme si dali všichni společně snídani.

A poté jsme jeli já, Crystal, Maite a Crystalin taťka do Monterey Bay Aquaria. Byla to nádhera! Hladili jsme si rejnoka, viděli jsme skákat delfíny, slunit se na kamenech tuleně, krmení vyder a spoustu dalších mořských živočichů. Poprvé v životě jsem viděla medůzy jinak než jen z obrázku a spoustu dalších mořských zvířátek, které žijí v hlubinách oceánu a člověk se k nim jen tak nedostane. V aquariu jsme strávili asi 4 hodiny, byl to obrovský zážitek a mým favoritem tohoto aquaria se stal „octopus“ (chobotnice). Moc se mi to líbilo

Když jsme odešli z aquaria, byl už tak nějak čas oběda a tak jsme si zašli do restaurace poblíž, kde měli jen mořské plody.

Dala jsme si nějaké těstoviny s mořskými plody. Bylo to dobré, ale opět toho bylo dost a celé jsem to nesnědla.

Po obědě jsme jeli zpět k prarodičům, sbalily jsme si věci a vyrazily dál.

Cestou jsme se na chvilku zastavily v zábavním parku v Santa Cruz. Poprvé jsem jela na horské dráze. Bylo to tak rychlé, že jsem se jen pevně držela a křičela. Bylo to super. Dále jsme byly v Haunted Castle, něco jako hrad hrůzy. Bylo to dost strašidelné a znovu už bych tam nešla, ale zážutek dobrý. Jako naše poslední atrakce byla vodní kláda. Jeli jsme v kládě po vodě, pomalu jsme vyjely nahoru, byl tam krásný výhled na vedlejší písečnou pláž a po chvíli byl sešup dolu, který nás úplně celé zmáčel. Byla to sranda.

Zbytek cesty autem jsem skoro celou prospala a po několika hodinách jsme dorazily na místo. Tentokrát do Standfordu, k tetě Crystal, která zrovna byla kempovat, ale nechala nám její dům plně k dispozici. Vybalily jsme si věci a jelikož bylo už celkem pozdě odpoledne, šly jsme se projít kolem a koupit si něco k věčeři. Jelikož Crystalina teta je učitelka na Standfordu, bydleli jsme v učitelské čtvrti a asi jen 5 – 10 minut chůze pěšky, byla Stanfordská kolej. Tak jsme si to tam prošly, koupily si večeři a šly zpět. Po večeři už bylo celkem pozdě a my jsme byly utahané, tak jsme šly hned spát.

DEN 3.

Dopoledne jsme vyrazily na naši další zastávku a tou bylo San Francisco! Mým přáním bylo vidět Golden Gate Bridge a projít se po něm. Snídani jsme si koupily cestou a náš cíl byl asi hodinu cesty. Ještě než jsme dojely k mostu jsme se cestou zastavily na místě, kde byl krásný výhled na San Francisco.

Golden Gate Bridge jsem znala jen z filmů a tak byl obrovský zážitek projít se po něm. Je odtud nádherný výhled, ale co musím vytknout, je to, že je tam obrovské množství turistů. Nejen chodců, ale i kolařů a je tam obrovský hluk.

Dále jsme se šly podívat do centra města a také byly jsme v továrně na čokoládu.

Crystal se nás zeptala, jestli chceme někde přespat, ještě se někam další den podívat a večer jet domu, tak, jak bylo původně v plánu.

Moc ráda bych se ještě někam podívala, ale už rána mi nebylo nějak dobře, ale protože jsem si chtěla užít výlet, nevěnovala jsem tomu pozornost.

Kvůli mé nevolnosti, jsme vyrazily zpět domu. Čekalo nás dalších 6 hodin cesty, ale už ne tak příjemných, jako když jsme jely tam. Po cestě jsme musely několikrát stavět, protože jsem zvracela. Většinu cesty jsem naštěstí prospala.

Když jsme dojeli ve čtvrtek večer domu, začal můj „home sick“. Stonala jsem do soboty s horečkama, bolestí hlavy a žaludku.

Za dobu, co budu tady, v USA, budu mít 3 host rodiny, u kterých budu bydlet. Nyní jsem u své první host rodiny Batcabe. Bydlím s oběma rodiči a mladší sestrou, které je 14 let a jmenuje se Maite. Jejich starší dcera, Ibaia, je na výměně v Brazílii. Host tatínek se jmenuje John a je učitelem chemie na Reno High School, kterou ted‘ budu pravidelně navštěvovat. Host maminka se jmenuje Crystal a je také učitelkou. Letos ale nepracuje, aby se o nás mohla starat a dělat nám s Maite šoféra. Bydlíme totiž daleko skoro od všeho. Do školy je to 10 mil (16km), což je cca 20 minut cesty autem.

Jsou moc milí. Mimo jiné máme v domě také zvířátka. Dva pejsky, kteří se jmenují Pig a Zelda, Kocoura Foxe, leguána a rybičky.

Takhle vypadá jejich dům:

Jedna z jejich prvních otázek na mě byla, jak jim chci říkat. Jestli mami a tati, nebo Crystal a Johne. Já jsem si vybrala říkat jim jménem, protože v angličtině je tykání stejné jako vykání a nerozlišuje se to, ale já jim „mami a tati“ nechci říkat z toho důvodu, že se jako jejich dcera necítím. Rodiče mám jen jedny a ti na mě čekají u mě doma. Stejně tak si nemůžu zvyknout na to, abych tohle místo brala jako domov. Je od nich moc hezké že mi řekli: ,, Co je naše, je teď i tvoje, ciť se tady jako doma.“ Je pravda, že na několik dalších měsíců to je můj domov, ale já se tady prostě cítím jako že si jejich dům jen půjčuji na pobyt tady. Protože stejně jako rodiče, tak i domov mám jen jeden.

Mám vlastní pokoj, za což jsem moc ráda. Vypadá takto:

Když jsem po přistání na letišti v Renu vyšla z letadla, všude kolem byly hrací automaty. Ještě jsem se ani nestačila vzpamatovat a vyzvednout si kufry a už tam stály všechny tři mé host rodiny a spoustu dalších lidí z mého rotary klubu, včetně counselorů.

Takovéhle přivítání mě na letišti čekalo.

Můj let celkem trval asi 14 hodin + čas mezi přestupy. Měla jsem 2 přestupy. Letěla jsem 1) Praha => Amsterdam, let trval 1,5 hodiny a po příletu jsem měla 2,5 hodiny čas než jsem přestoupila do dalšího letadla. Kufry jsem si nevyzvedávala. 2) Amsterdam => Salt lake city, let trval přes 10 hodin, v letadle měl každý svou vlastní televizku, dostali jsme každý polštářek, deku, sluchátka, špunty do uší a podávali moc dobré jídlo. Za celý let jsme dostali: svačina – oříšky se sušeným ovocem, oběd – mohli jsme si vybrat mezi kuřetem a těstovinovým salátem. Já jsem měla kuřecí maso s bramborovou kaší a vařenou zeleninou, k tomu zeleninový salát a jako dezert cheesecake s citrónovou polevou a s posypkem čokolády. Potom jsme dostali balíček sušenek a k večeři jsme si mohli vybrat mezi ktůtím masem a pizzou. Dala jsem si pizu v tortille a k tomu jsme ještě každý dostali Magnum nanuka a ke konci letu čokoládový bonbon jako poděkování. Celou cestu nám průběžně nosili pití. 3) Salt lake city => Reno, na přestup jsem sice měla 3 hodiny, ale jen hodinu mi zabralo psaní formuláře a stání fronty na migrační policii. Když jsem to vyřídila a pustili mě dál, musela jsem si vyzvednout kufry a jít na celní prohlídku. Kufry mi prohlídli a potom jsem je šla zase odbavit a poslat do letadla. Dále jsem šla opět jen s příručním kufříkem a kabelkou na další prohlídku. Prohlédli mi nejen kufřík a kabelku, ale musela jsem si sundat i boty, sako, mikinu, abych byla jen kalhotech, tričku a ponožkách. Při tom všem svlékání a oblékání, jsem tam nechala svou rotary jmenovku, naštěstí jen tu. Když jsem prošla všemi těmito kontrolami, našla jsem svůj gate a už jen 1,5 hodiny čekala na své letadlo do Rena.

Byla neděle 4.8. 2019 a já se svou rodinou jsme ve 2:00 odjeli z domu směr letiště Praha. Cestou jsme odvezli domu mého přítele, který až do mého odjezdu byl se mnou. Zastavili jsme před jeho domovem a já jsem ho šla vyprovodit a rozloučit se. Pevně jsme se objali a oba jsme začali plakat. Pro oba dva bylo nepředstavitelné pustit se a říct si: ,, Ahoj, uvidíme se za rok.“ Ta chvíle ale přišla, musela jsem se ho pustit, dát mu poslední polibek a říct mu na rok sbohem. Jelikož mám ale skvělého přítele, který mě ve všem podporuje, už odzačátku mě podporuje i v tomto výměnném roce. Ví totiž, že mi to do života mnoho dá a stejně tak jako moji rodiče, i on pro mě chce jen to nejlepší.

Většinu cesty autem jsem prospala a probudila jsem se až na letišti, kde už na nás čekal můj strýček, aby se se mnou také mohl rozloučit.

Všichni se mnou šli odbavit kufry, a ukázali mi co a jak, abych věděla co mám dělat, až na to všecjhno budu sama.

A potom to přišlo, řekli mi: ,, Tak a dál už musíš jít sama.“ V tu chvíli se mi spustily slzy… a potom už to přišlo, loučení. Ani jedno oko nezůstalo suché…

Poslení foto s rodinou před odletem.

Po chvíli louční jsem si utřela slzy, vzala si kufřík, dala rodině poslední sbohem a šla vstříc svému osudu.

Hned u první kontroly ještě v Praze jsem ze stresu nechala svůj cestovní polštářek, tak jsme si na dalším letišti v Amsterdamu musela koupit nový.

Toto je velmi zajímavá kapitola, protože i když jsem si s sebou sbalila opravdu jen to nejdůležitější, tak jsem se do váhového limitu nevešla😅😂.

Limit, co jsem mohla mít s sebou byl cestovní kufr s limitem 23 kg a palubní kufr který mohl mít i s kabelkou max. 12 kg.

Já jsem měla celkem 39 kg, takže po rozmýšlení s rodiči, jak to sbalit, abych se vešla do limitu, jsme se shodli, že potřebuji opravdu všechno, a proto jsme přes internet přikoupili, další zavazadlo navíc do 23 kg.

Jela jsem tedy s velkým, středním a malým kufrem + kabelka na doklady.

Tady máte fotku😂

Věci, které jsem si sbalila:

• Pas
• Letenky ( vytiskly jsme je přes internet a usnadnilo to dost starostí na letišti )
• Mobil
• Mac book
• Peněženka s doklady
• Rotary sako
• Česká vlajka
• Polštářek do letadla
• USA adaptér
• Sluchátka
• Nabíječky
• Power banka
• Oblečení ( Dohromady vážilo 10 kg )
• Boty ( tenisky, ve kterých jsem letěla, teplejší tenisky, balerínky, pantofle a žabky )
• Dárky pro rodiny a counselory ( Celkem vážily asi 15 kg )
• Jedna taštička s higienou, kde bylo jen to nejnutnější
• Vlastní placky a vizitky ( tady je fotka placek, které mi navrhl můj úžasný přítel )

O společnosti Rotary, jsem se dozvěděla díky svému strýčkovi, který byl v mém věku táké na ročním výměnném pobytu v USA, státě Oregonu.

Nejen moji rodiče, ale i já sama vidím, co všechno strýčkovi tato výměna dala. Nejen že poznal novou kulturu, ochutnal nová jídla, chodil na takovou tu klasickou střední školu, kterou vidíme ve spoustě seriálech, ale poznal také spoustu nových přátel z cizích zemí, naučil se plynule anglicky a s jednou z host rodin navázal tak skvělý vztah, že jsou v kontaktu doteď a přiletí do Čech na jeho svatbu. Host tatínek mu dokonce půjde za svědka.

Díky němu mě rodiče už od základní školy motivují k tomu, abych se na střední také vydala na výměnu. A já jsem moc ráda za to, že mi tuto možnost poskytli, protože vím že pro mě chtějí jen to nejlepší a když vidím, co všechno mu tato výměna dala, tak bych si také přála zažít něco takového a proto už se moc těším na to, jak bude probíhat moje výměna.😁

Ahoj všichni! Jmenuji se Denisa Bendová a je mi 16 let. Bydlím s rodiči a dvěma sourozenci ve městě Jindřichův Hradec, které je v Jihočeském kraji nedaleko Českých Budějovic ( má asi 23000 obyvatel ).

Už brzy, přesněji 4.8.2019 strávím svůj příští rok jako jedna z výměnných studentů rotary v USA ve státě Nevada, městě Reno ( známém jako THE BIGGEST LITTLE CITY IN THE WORLD ).

…Sranda že? Nikdy bych si asi mepomyslela, že v době střední školy se na rok seberu a sama odletím daleko za oceán😂